I. Malá dívkaPříběh této nespoutané dámy začíná pětadvacet let zpět. To všecičko v jejím okolí z tehdejších dob už stihlo za tak dlouhou dobu zmizet, rozplynout se jako prach, ale… to by byl jiný příběh než ten, který chceme vyprávět.
Kishkedee se narodila do méně podstatné „indiánské rodiny“, která byla významná svou šikovností skrz ruční práce, kreativitu a cit pro duchovní energie. Nebyla jediným dítětem. Narodila se mezi dva starší bratry: Noodin a nejstarší bratr Biskane.
Rodiče neměli v kmeni nikdy žádné spory, byli známí pro svou pravdomluvnost, spolehlivost a velmi empatické cítění které vždy prolínali do své tvorby.
Všichni tři byli od mala učeni ruční práci, která je měla následně prosadit. Malá dáma, ta, od které se očekává něžnost, v sobě skrytou něhu nechovala. Jako maličká se často zabývala vyráběním zbraní, luků či vedla lásku ke koním, kteří v jejím kmeni nebyli tak úplně obvyklí jako lodě.
Dívka neměla se svými bratry nikdy žádné velké spory, které by vedly do nepříjemností či situací, ze kterých se tak úplně neuměla dostat. Byli pro její bytí nadměrně podstatnými, a to hlavně bratr Noodin [vítr], který byl znám svým důvtipem. Dodával své sestře vždy pozitivní náhled na svět, který nebyl dlouhá léta tak zcela nutný.
Kishkedee měla tudíž poměrně nekomplikované dětství do desátého roku života, kdy se život a situace v okolí jejich kmene začínala měnit. Obchody s francouzskými přistěhovalci už nebyly tak růžové jako dřív. Příchozí nabídky začínaly být peprnější, a to ne z hlediska nižší nabídky ve výměnném obchodu, ale z hlediska chování Francouzů a ostatních přistěhovalců, kteří měli primárně zájem o území, na kterém se kmen nacházel.
Oblast jezer byla výhodnou strategickou pozicí, kde se nacházel zároveň velký výskyt ryb, vodních ptáků a ostatní živočichů nezbytných pro přežití. A tak začal mezi skupinami spor, který se udál dva měsíce po narozeninách mladé indiánky. Původní šli proti přistěhovalcům s ručně vyrobenými zbraněmi a sotva pár rezivými kousky střelných zbraní přezdívaných jako „kovová luk“, která byla při soubojích využívána.
Její část rodiny patřila mezi ty, kteří evakuovali a pomáhali zraněným, kteří se snažili bránit území. Byli však neúspěšní. Střetnutí dvou skupin netrval ani dva dny, když se musel kmen dát do pohybu. Bohužel se nejednalo o jedinou tragickou událost, která mladou dívku brzy potkala.
Děti byli odděleny od rodičů, zůstal tedy nejstarší bratr a dva mladší sourozenci, kteří byli nuceni se o sebe v krutých podmínkách postarat. Jejich cestování trvalo pouze pár týdnů. Naučili se za tuto dobu však soběstačnosti, využívání přírodních zdrojů v přírodě a dalších nezbytných zkušeností, které v přírodě lidé jako oni mohou využít.
Brzy přišel však déšť, bodavý, který zarývaje se do těl nebohých dětí začínal být až otravným. Kishkedee se té noci zvedla s tím, že se půjde podívat kousek od místa, kde měli své obydlí. Byla to však chyba, kterou už nikdá neudělá. Zvědavost jí vzala prakticky včecičko a drobná, desetiletá dívka byla smetena vlnami rozdivočelé řeky, jejíž sílu nedokázal krotit ani břeh. Ve vteřině drobné dítě zmizelo pohlceno vodou, která ji odnesla kamsi pryč.
Jediným štěstím však bylo, že jak rychle se v řece objevila, tak rychle nad ní stála síla, která ji z vody „vytáhnula“. Bylo to však pohozené dříví, o které se jako malé dítko zachytila a dokázala udržet, aby do svých plic vpustila opět vzduch.II. Dospívání
Drobné děvče se toho dne stalo osiřelým. Neměla už nikoho, kdo by byl její podporou a dodával její maličkosti sílu. Byla od tohoto momentu na vše sama, což je prakticky nemožné, aby desetileté dítě přežilo. Ona však byla nadměrně houževnatá, odhodlaná boj s životem vyhrát. Našla si svou cestu, kdy se dostala do cesty k přistěhovalcům.
Chovala k nim odpor, považujíc je za zrádce. Každičké setkání se nepotkalo bez posměšků na její účet, kdy jim jejich „vtipy“ vracela vyprsknutím slin, syčení či křičení nepříjemných a vulgárních slov v jejím rodném jazyce. Nebyla na jejich společnost trpělivá.
Po několika šarvátkách a nepříjemných setkání se uchýlila zpět do lesa. Její toulky byly často plné nebezpečí a plné podivností. Jednou z nich byl den, kdy nalezla cizí kmen. Nebyl tak moc známý na to, aby se umístil do učebnic či o něm byly zachovány zmínky. Mikmakové, ti byli zvyky podobní kmeni, ve kterém se malá Kishkedee kdysi narodila.
Cesta byla trnitá, často se dostala do situací, kdy byla nucena začít jednat jiným stylem či předcházela podivným chvílím, které byly proti její „srsti“.
Drobné děvče se už tehdy dostávalo do kontroverzí s přistěhovalci, se kterými častokrát měla spory a vzdorovitým chováním dělala kmeni nepříjemnosti. Byla trestána, často přeučována jejím zvykům, ale její tvrdohlavost a již naučená povaha ji stále držela při starém.
Brzy přišla dlouho očekávaná chvíle, při které se Kishkedee poprvé dostala do koňského sedla. Ač bylo pro její rodný i stávající kmen typické využívat kánoe, koně se staly její vášní, kterou následně začala projevovat i v dalších letech.
III. (Ne)vyspělost Další roky se točily ve velmi repetetivně. Naučila se zvykům, začala již více tolerovat přistěhovalce a kmen Mikmaků ji naučil více vnímat a tolerovat věci, které jí dříve vadily. Bylo zde však stále něco, co malé Kishkedee chybělo. Její bratři, rodina… a starý způsob života, při kterém se dokázala vždy tak moc uvolnit, být sama sebou… Radost začínala vyprchávat z její maličkosti, ale brzy přišla ta naděje. Světlá chvilka?
Při toulkách okolními lesy si povšimla podivného tvora. Medvěd. Byl převelice zjizvený, jakoby mu bylo násobně ublíženo a stvoření utrpělo za svůj krátký život nadmíru bolesti. Nacházela v něm porozumění a tvorovi začala donášet ryby, bobule a to nejlepší, co její kmen dokázal nabízet. Samotná v divokém stvoření nacházela možnou útěchu, klid…
Brzy však nastala situace, kdy její „ochočený“ medvědí přítel na drobnou dívku zaútočil, čímž získala nadměrnou jizvu. Lze si ji povšimnout na krku.
Bylo zázrakem, že přežila. Kmen to takřka považoval za zázrak díky bohům a jejímu totemu. Vzhledem ke špatné medicíně a velké neznalosti, se jí rány zahojily velmi škaredé…
Byla to však poslední kapka, která spustila velké problémy s náčelníkem, který mladou dívku, nyní už ženu, hodlal připravit o život za její nekalé skutky. Byly plné zloby a bezohlednosti.
IV. Ojibwa
Potom co její život byl zachráněn jen díky vlastním instinktům se vydala s posledními věcmi dál na jih.
Cesty trvaly dohromady rok. Držela se převážně v okolí jezer, řek a míst, která uměla perfektně využít. Dokonce se při jejích cestách dala opět dohromady s jejím starším bratrem Noodinem, který na její tvář vrátil ztracený úsměv. Měla důvod žít až do chvil, kdy přišlo nové místo a končiny…
Narazila na lesy na území státu Riverbend, kde se jí podařilo naleznout i divoké stádo koní, z niž si jednoho osvojila. Její jméno ponechala osudu a nyní jej přezdívá „Miigwaans“ neboli malé pírko. Své jméno má vysloužené a Kishkedee vám o jejím původu sama velmi ráda řekne.
Její toulky ji brzy zavedly i k pozůstalým členům kmene Ojibwa, kteří se právě v těchto končinách nacházeli. Oslavovali její příchod, jakožto „ztracené dítě“, které dokázalo přežít. Skrz její sílu, odhodlanost se brzy stala náčelnicí kmene. Jedná se o velmi atypický projev, ale pro lid tohoto kmene její podstata byla a je velmi podstatná skrz její dlouhou cestu, kterou doprovází zjizvená záda.